Soubor barevných analogových fotografií zkoumá, jak monochromatické světlo proměňuje vnímání známých předmětů. Stejné zátiší se pod různým osvětlením ukazuje v odlišných barevných podobách, které ovlivňují náš vztah k jeho obsahu. Ovoce, jež si běžně spojujeme s chutí, svěžestí a zralostí, může v nezvyklém světle působit cize a ztrácet svou přitažlivost. Mandarinka nasvícená modře zůstává týmž plodem, její vzhled však narušuje naše očekávání a s ním i chuť po ní sáhnout. Soubor tak obrací pozornost k tomu, jak výrazně se na našem hodnocení věcí podílí barva a zkušenost, kterou s ní máme spojenou.
Do zdánlivě nehybného zátiší zároveň vstupuje pohyb ruky, jehož stopu zachycuje dlouhá expozice. Rozostřené gesto naznačuje pomíjivost uspořádání, které fotografie na okamžik uchovává. Zátiší se tak stává prostorem dvojí proměny: světlo mění způsob, jakým předměty vnímáme, zatímco lidský zásah připomíná nestálost jejich přítomného stavu.
